Podávání vína

Bílá a růžová vína podáváme obvykle vychlazená na teplotu 10 - 12°C, červená obvykle při 18°C, často při pokojové teplotě.

Bývalo zvykem ke světlým masům a rybám podávat bílá, nebo růžová vína. Mezi bílá masa patří, například drůbež, králičí. Červená vína se podávala k masům tmavým. Mezi ně patří, například zvěřina, vepřové, jehněčí, hovězí maso. Ke sladkým zákuskům a pokrmům se nejlépe hodí vína s vyšším obsahem cukru (ledová, slámová, tokajská, dezertní). Jako aperitiv se hodí kvalitní vína mající vyšší obsah alkoholu a zbytkového cukru, nebo také dezertní, portské, sherry. V dnešní době se na dodržování těchto pravidel nelpí.

Při podávání více vín, začínáme bílými lehčími mladšími víny a postupujeme přes vína růžová, k vínům starším, výraznější chuti, až k vínům červeným. Při změně vína je dobré pro neutralizování chutě vypít trošku vody nebo sníst kousek pečiva.

Kvalitní červená vína je obvykle třeba po otevření nechat „nadýchat” vzduchu, teprve pak se objeví jeho skutečná chuť a vůně. Doporučujeme starší vína přelít do dekantační karafy pro provzdušnění a také zachycení vinného kamene. U bílých vín je třeba udržovat jejich nižší teplotu.

K získání celkového dojmu, zkoumáme také vůni a barvu vína a teprve pak jej ochutnáme. Aby barva, vůně a chuť skutečně vynikla, je potřeba mít sklenice správného tvaru. Pro červená vína se hodí větší a širší sklenice, spíše „kulovitého tvaru.” Pro bíla vína se používají sklenice menší, tulipánovitého tvaru.

Po otevření vína můžeme zjistit, že má nějakou vadu, obvykle je to způsobeno špatným skladování vína nebo přímo z výroby. Vína, která mají podivnou pachuť např. po plísni, korku, síře nebo začala octovatět nelze ke konzumaci doporučit. Vinný kámen není na závadu, jedná se o nezávadný sediment malých krystalků, vznikajících při dlouhodobém skladování při nízkých teplotách.